Rychlý růst může být pro podniky zrádný – při přechodu na vyšší úroveň se často objevují problémy, které mohou ohrozit jejich další úspěch. Advokát Ondřej Grygar vysvětluje, jaké jsou největší problémy při transformaci malé firmy na větší podnik, kdy je správný čas na expanzi do zahraničí a jak zajistit plynulý chod firmy po odchodu zakladatele.

Jaké chyby dělají malé firmy nejčastěji při přechodu na středně velký podnik?

Často narážejí na tři zásadní problémy. Prvním je špatně nastavená zakladatelská dokumentace, ve které často nejsou jasně určena pravidla rozhodování. To následně vede k neefektivnímu rozdělení odpovědností a chaosu. Druhým problémem je podcenění finančního řízení – společnosti často nemají jasný finanční plán ani kontrolu nad cash flow, což ohrožuje jejich schopnost financovat provoz i další růst. Třetím častým nedostatkem je absence kvalitního manažerského reportingu, bez něhož vedení nemá potřebná data pro správná strategická rozhodnutí. Bez kvalitního finančního plánu a pravidelného manažerského reportingu hrozí firmám ztráta kontroly nad finančními toky, což může vést ke zpomalení růstu společnosti.

Které ukazatele signalizují, že firma je připravena na expanzi na zahraniční trhy?

Při rozhodování o vstupu na zahraniční trh je klíčové nejen posoudit příležitosti, ale také realisticky zhodnotit rizika a připravit detailní finanční plán. Základem úspěchu je důkladná znalost cílového trhu – jeho velikosti, růstového potenciálu, konkurenčního prostředí a místních specifik, které mohou zásadně ovlivnit výsledky expanze. Stejně důležité je finanční zdraví společnosti. Mezi hlavní ukazatele připravenosti patří stabilní růst tržeb, pozitivní a udržitelná EBITDA, zdravá provozní marže, dostatečná likvidita a vyvážená kapitálová struktura mezi vlastním a cizím kapitálem. Nezbytným předpokladem je i silný cash flow, který firmě umožní financovat investice do expanze – od lokalizace produktu přes regulační a právní požadavky až po marketing.

Jak se mění organizační struktura při přechodu z malé firmy na velkou?

Při růstu firmy je nezbytné upravit organizační strukturu tak, aby dokázala efektivně řídit rostoucí komplexitu a škálovat procesy. Malé podniky obvykle řídí zakladatel a mají plochou strukturu, kde většina rozhodnutí probíhá ad hoc a komunikace je přímá. S růstem se zároveň mění i vlastnická struktura – přibývá společníků či akcionářů, kteří přinášejí další kapitál a zkušenosti. Vznikají nové manažerské vrstvy, vedoucí týmů a specialisté, aby bylo možné efektivně řídit složitější procesy. Vedení se profesionalizuje prostřednictvím tzv. C-level pozic, jako jsou CEO, CFO, COO nebo CTO, s jasně definovanými odpovědnostmi. V rámci růstu firmy dochází často i k nastavování holdingových struktur. V rámci restrukturalizace bývá v mateřské společnosti soustředěn významný majetek – například provozní nemovitosti, patenty či výrobní technologie. Tímto způsobem jsou klíčová aktiva chráněna před přímými provozními riziky dceřiných společností.

Co se dá naučit od firem, které růst nezvládly a musely se vrátit zpět?

Hlavní příčinou nezvládnutého růstu bývá nedostatečně připravený finanční a podnikatelský plán. Společnosti se často pouštějí do nových trhů nebo produktů dříve, než mají zajištěné financování, kvalifikovaný personál nebo jasně nastavené procesy. Další chybou je ztráta strategického zaměření – firmy během růstu rozšiřují svá portfolia a snaží se oslovit nové segmenty, přičemž však postupně přicházejí o své původní konkurenční výhody. Nezvládnutý rychlý růst bývá často způsoben i nedostatkem manažerských zkušeností. Zakladatelé se snaží řídit firmu sami, bez odborného zapojení klíčových zaměstnanců, což přestává být efektivní ve větším měřítku. Úspěšná expanze musí být strategicky řízená, vycházet z reálných kapacit společnosti a opírat se o zkušený management schopný plánovat a kontrolovat jednotlivé kroky. Firma může růst efektivně pouze tehdy, pokud má stabilní základy, jasně nastavené procesy a dokáže udržet vysokou kvalitu produktů či služeb i při rostoucím objemu.

Které daňové a legislativní faktory ovlivňují rozhodnutí zakladatele přesunout podnik do jiné jurisdikce?

Takový přesun vyžaduje důkladnou analýzu daňových a legislativních faktorů. Zakladatel musí zohlednit výši a strukturu daní – nejen u příjmů společnosti, ale také u dividend, kapitálových zisků či dědictví. Některé země, jako například Itálie či Švýcarsko, lákají bohaté jednotlivce speciálními režimy (paušální daň, forfait fiscal), které výrazně snižují jejich daňovou zátěž. Důležitá je i stabilita daňového systému a možnost dlouhodobého plánování. Mezinárodní smlouvy, zejména dohody o zamezení dvojího zdanění, mohou ovlivnit efektivitu přesunu a minimalizovat daňové riziko. Legislativní prostředí, jednoduchost podnikání, regulační zátěž a přístup k vymahatelnému právu jsou dalšími zásadními kritérii.

Více na TREND.sk